Rubriky
Hobby

Není cvičení jako cvičení!

Možná patříte právě mezi ty typy lidí, co si raději zacvičí v klidu doma nebo si zaběhají venku v přírodě v tichu lesa a nebo se sluchátky na uších. Možná i vy zajdete občas plavat, protože víte, že plavání je hodně v pohodě a dělá vám dobře na záda. V každém případě, i když jste takový samorost a všechno raději děláte sami, potřebujete občas zajít zacvičit pod vedením trenéra či trenérky, abyste věděli, na čem dál pracovat, oživili si svoje kvality provedení cviků a načerpali inspiraci do dalších hodin cvičení

cvičení pilates

Možná dokonce patříte mezi ty, kteří sami doma necvičí ani náhodou, a tak potřebují zajít do fitness centra pro řádnou dávku motivace, ale zároveň tam nesnáší právě všechny ty lidi, o kterých jsme mluvili výše. A co s tím tedy?

Skvělá možnost cvičení s osobním přístupem a soukromím!

V této době se začínají vedle fitness center, kde si přijdete zacvičit, jak se vám to hodí nebo jak může vámi vybraný trenér, objevovat také fitness centra, která fungují na individuálním principu a přístupu ke každému jednomu klientovi.
pro domácí cvičení

Jak je zaručeno soukromí?

Tyto fitness centra mají většinou ke cvičení cca jeden až pět strojů pro procvičení celého těla či s vibračními principy a několik strojů na rozehřátí těla, jako jsou třeba běžecké pásy a podobně. Pokud tedy jdete na takové cvičení, většinou jsou hlavní stroje rozmístěny po objektu tak, aby na vás jiný klient neviděl a vy zase na něj. Tedy můžete cvičit v klidu a v soukromí. Na cvičení chodíte maximálně pul hodiny předem, to znamená ve fitness centru, kde cvičí dva trenéři, se v jednu chvíli v prostorách můžou pohybovat maximálně čtyři klienti a ještě to samozřejmě není pravidlem, protože většina lidí běží na cvičení na poslední chvíli.
cvičení na podložce

Jak probíhá cvičení?

Trenér si na vás vyčlení sjednaný čas. Je pravdou, že cvičení pod dozorem za použití právě třeba vibračních strojů, je natolik výživné, že zpravidla stačí 30 minut intenzivní práce a máte dost. Když si před tím dáte 15 minut rozběhání a rozcvičení a po cvičení 15 minut protažení, máte krásných šedesát minut cvičení. Trenéři s vámi samozřejmě dle vašich možností procvičí celé tělo a zaměří se na požadované partie či na nejvíce potřebné partie.

Tato fitness centra jsou hudbou budoucnosti. Sice si připlatíte za vysokou kvalitu, ale to, že nebudete mít za rok problémy se zády či kyčlemi zdá se býti k nezaplacení. Ke všemu na vás nikdo neciví, že nic nezvednete nebo funíte nebo podobně, jak se často cítíme ve veřejném fitness centru.

Rubriky
Hobby

Samurajský válečník a jeho pán

Samurajové sloužili císaři nebo prostě svému pánu. Byli známi pro svoje vynikající válečné schopnosti, oddanost, kázeň, disciplínu a především čest. Vždy využívali všech protivníkových slabin. V bojích útočili na citlivá místa svého protivníka, především pak na zbrojí nekrytá místa na těle, jako je krk, podpaží, zákolenní, nebo žaludek.

Na službu samuraje byli cvičení malí chlapci již od velice útlého věku.  Po dovršení deseti let byli chlapci posíláni na místa plná strachu, který museli ve svém věku mladí válečníci překonat. Byla to vybírána taková místa, jako hřbitovy, márnice, husté lesy, opuštěné zříceniny budov, nebo místa, kde se mohlo vyskytovat jakékoliv nebezpečí.

Pro samurajské válečníky byla vždy na prvním místě čest. Pro samuraje byla v boji nejhorší možná možnost, a to padnout do zajetí.  V takové chvíli samuraj vždy raději požádal svého věznitele, aby si mohl vzít život a provedl tradiční harakiri.

Samurajští válečníci byli také známi pro svoji urážlivost. Velmi mnoho úkonů považovali za naprostou urážku.  Nikdy však samuraj neprobodl svého soka zezadu. Pokud se cítil samuraj uražen někým jemu nadřazeným, samuraj většinou spáchal harakiri.

Bojového umění samurajů
Dodnes je zachováno mnoho škol tohoto bojového umění. Jsou to například např. kendžucu, nebo jeho sportovní varianta kendó, což v překladu znamená cesta meče. I velice známé džudó patří mezi bojové umění samurajů. Mezi neválečné vědomosti samurajů patří také čajový obřad, vytváření ikeban, nebo skládání básní.

Slovo samuraj pochází z věku velkých společenských změn a událostí v tradiční japonské společnosti devatenáctého století.  Jednalo se o přestavbu císařství.  Válečníci, kteří sloužili císaři, byli nazýváni „dřívější příslušníci armády“.  Ve světě se ale vžil japonský název pro vazala – samurahi, neboli samurai. To jest „ten, jenž slouží“.

Rubriky
Hobby

Uvnitř

Počítače jsou fajn, člověk si s nimi vlastně naprosto vystačí.
Je to prostor, kde se může každý předvést a vypracovat výš. Nikdo přitom nemusí vědět, kdo vlastně jste, nemusíte nikam chodit, s nikým mluvit. Stačí si chatovat, nebo si volat přes internet. Svět počítačů je svět možností a těch je navíc nekonečně mnoho a dávají možnost každému. Každý si najde to své. Někdy je ale dobré jít i ven a podívat se světu do obličeje, protože ač se to nezdá, venku najde člověk něco, co uvnitř nikdy nepotká. Skutečnost.


Venku

Hodně lidí tráví svůj volný čas venku, běhají, procházejí se, nebo třeba jen tak sedí na lavičce v parku.

Dá se toho dělat ale víc, než se jen se uzavírat do společensky více prosazovaných činností. Města nejsou celý svět, ten naopak leží za nimi. Jsou tu lesy, skály a hory.

Už jste se někdy plánovaně ztratili?
 Je to docela zábava prolézat mezi skalami, přeskakovat trhliny a prolézat puklinami. Chodit po místech, kde nejsou cesty a jen tak podle chuti a instinktu hledat cestu tam, kam chcete dojít.

Někdy se ztratíte i na cestách, které jsou skutečné a využívané, je velice snadné zahnout a sejít z cesty o to větší pak je mnohdy překvapení z toho, co Vás na cestě potká. Naplánujete si cestu na zříceninu, ale ztratíte se a narazíte na starý mlýn, jinou zříceninu, nebo nějakou přírodní zajímavost. Ale i po naplánované cestě jsou věci, které mohou okouzlit, ale přitom je nikde v turistické příručce nenajdete. To je možná smyslem chození na výlety.

Jít a vidět to, co se od počítače nedá. Vidět to na vlastní oči, cítit hloubku propastí i tíhu skutečnosti, když stojíte pod kopcem, na který máte vyjít.

Ať už chůze, nebo třeba cyklistika jsou o překonávání vzdáleností vlastními silami. O setkávání se s novými věcmi, někdy o tom být sám tam, kde nikdo není a někdy strávit čas s přáteli.

Chůze je jen začátek, prostředek pro to dostat se odněkud někam a mít přitom krásnou a příjemnou cestu bez starostí. Na konci cesty může být cokoli si vyberete, třeba i Váš počítač. Sednete si k němu a třeba si tu hru mnohem víc užijete, když přijde po něčem jiném, než po jiné hře.